Labradorský retrívr

Historie

Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě.
Kolem roku 1814 započali dva Angličané - Lord z Malmesbury a plukovník Petr Haroker s cíleným chovem Labradorského retrievera, v té době především pro pracovní-lovecké účely. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl Labradorský Retriever v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová.

CHOV LABRADORŮ U NÁS
Koncem 60-tých let do naší republiky tehdy (ČSSR) zavítal z Anglie jistý pan J. Bradley, jehož vášní byl lov bažantů. Kromě jiných se mu velmi zalíbila i bažantnice při Lesním závodu Litovel, kde tehdy působil jako ředitel pan František Kučera. Úroveň honů v bažantnici byla vysoká a tak si je pan Bradley velmi pochvaloval, jen jedna věc jej udivovala a to, že se nikde při dohledávce a přinášení pernaté zvěře nesetkal s žádným, v Anglii tolik osvědčeným, retrieverem ale většinou jen s ohaři.
Slovo Retriever bylo u nás v té době ještě zcela neznámým pojmem, a tak pan Bradley jako dík za příjemné lovecké zážitky přivezl následující loveckou sezónu darem panu Kučerovi do Litovle 3 páry Labrador retrieverů. Ten je následně věnoval Státním lesům a psi byli přiděleni na lesní závody: Židlochovice, Olomouc a Litovel. Psal se rok 1970 a s chovem tohoto úžasného plemene zde nikdo zkušenosti neměl, a tak vzhledem k nepříznivým podmínkám jimž byli tito pejsci vystaveni došlo v Olomouci a Židlochovicích k jejich úhynu. Jedině v Litovli se prvním Labradorům dostalo náležité péče a v roce 1975 k nim z Anglie přibyl chovný pár dvouletých Labradorů, kteří se měli stát zakladateli jejich chovu u nás.
První štěňátka v Československu se narodila 6. července 1975 v první chovatelské stanici Labradorů pana Kučery "z Pomoraví". Maminkou těchto chlupatých dětí se stala černá fenka Julie of Palgrave (ČLP 7/75) a tatínkem Sandylands Marcus (ČLP 6/75) - pes z mimořádně významného exteriérového anglického chovu. Jednalo se o vrh "A" a z tohoto vrhu se v rodokmenech českých Labradorů nejčastěji objevuje Adina z Pomoraví. Nedlouho po tom však Sandylands Marcus zahynul v autě při dopravní nehodě. Z chovu Field trialových (pracovních) šampionů "Palgrave" byl také dovezen žlutý pes Johny of Palgrave. (ČLP9/77), který byl v přímé příbuzenské plemenitbě spojován se svou sestrou Julie of Palgrave a z vrhu "B" se v linii tuzemských Labradorů nejčastěji objevuje Interchampion, Champion ČSSR černý pes Bred z Pomoraví.
Z dalších importovaných jedinců, kteří významně zasáhli do našeho chovu Labradorů bych ráda jmenovala finského psa Tullin Eri a fenu Tullin Jessy nesoucí finskou pracovní linii Tullin a Susanset. Ze spojení těchto dvou jedinců vzešel žlutý pes Cornel Clo, který působil v chovech "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi" pánů Ing. Kubeše a Ing. Kordy, významnou měrou přispěl ke zkvalitnění srsti a pracovních vloh Labradorů u nás. Jednalo se, jak jsem se již zmínila, o ryze pracovní linii, která se v Anglii i Skandinávii diametrálně liší od exteriérových jedinců, proto se u jeho potomků, ale i prapotomků objevují, vynikající pracovní vlohy, výborná mechanika pohybu, dobré zdraví, mimořádně kvalitní srst, pěkná konstituce těla a silná kostra, ale nepěkný tvar hlavy s málo výrazným stopem a jakoby liščím výrazem. Naproti tomu jeho polobratr Interšampion a Šampion ČSFR Brian Erinor, jehož otcem byl také již zmíněný Tullin Eri, vnesl do chovu díky své matce Šampionce ČSSR Noře Jitřní Lov, v jejímž rodokmenu se jako dědeček objevuje další importovaný pes, tentokrát z Kanady (Shamrock Acres Sazava), zásadní změnu exteriéru. Brian Erinor dnes 14-ti letý černý velmi mohutný pes, na svou dobu s mimořádně kvalitním exteriérem pochází z chovu "Erinor" paní Aleny Čečrdlové. Ze začátku se na výstavách nesetkal s přílišným pochopením rozhodčích, kteří byli až dosud zvyklí posuzovat psi, o nichž se v zahraničí mluví jako o trialových. Brian svým tehdy velmi ojedinělým zjevem přiváděl rozhodčí do rozpaků, neboť do té doby se na výstavách setkávali s vyššími, velmi subtilními psi se špičatými, dlouhými mordami, kteří byli velmi podobní ohařům. Trvalo několik let, než Brian o své kvalitě tuzemské rozhodčí přesvědčil. Tento dosud velmi impozantní pes se může pochlubit u nás zatím nejvyšším počtem potomků, kteří získali titul Šampiona a Interšampiona.
Americký pes Andy XXXVII a rakouský pes s belgicko-anglickou linií (Sunny Loch´s a Rocheby) Quanto Wander von Lärchenbruch byli dalšími z importovaných psů, kteří se výrazně podíleli na zkvalitnění exteriéru v chovu.
Pro svou vynikající přátelskou povahu, lásku k dětem, nezdolnou vůli, tělesné zdraví, vysokou přizpůsobivost a neutuchající ochotu dělat svému pánovi radost, vzrůstá obliba Labradorů u stále širší veřejnosti. To s sebou nese bohužel i fakt, že u některých rádoby chovatelů, z finančních důvodů, kvantita vysoko převládá nad kvalitou.
Přesto se chov Labradorů díky několika nadšencům a zodpovědným chovatelům, kteří bez ohledu na velmi vysoké finanční nároky importují kvalitní jedince z anglických a skandinávských chovů a své fenky kryjí v zahraničí kvalitními a zdravými psy, stále rozvíjí. Zásadním ukazatelem, že jdeme správným směrem ve vývoji plemene, je vynikající hodnocení Labradorů z českých chovů na tuzemských Mezinárodních a Klubových výstavách, které posuzovali zahraniční rozhodčí a zároveň chovatelé Labradorů, a i titulová hodnocení z nejprestižnějších zahraničních výstav, jako byly např. Evropská výstava v Poznani a Světová výstava v Miláně 2000.

Standard

Země původu: Velká Británie.

Datum zveřejnění oficiálně platného standardu: 13.10.2010.
Využití: přinašeč.

Klasifikace FCI: Skupina 8 retrieveři, slídiči, vodní psi.
Sekce 1 retrieveři. S pracovní zkouškou.

Stručný historický přehled: Všeobecně se má za to, že labradorský retriever pochází z pobřeží Grónska, kde bývali viděni rybáři využívající psy podobného vzhledu k lovu ryb. Jeho vlastnosti vynikajícího vodního psa, jeho vodě odolná srst a unikátní ocas tvarem podobný vydřímu tento dojem podporovaly.
Ve skutečnosti není labradorský retriever příliš staré plemeno, jeho chovatelský klub se zformoval v roce 1916 a Yellow Labrador Club (klub žlutých retrieverů) byl založen v roce 1925. Svou proslulost labrador získal nejprve na poli field trialů, kde byl poprvé představen na konci 19. století plukovníkem Peterem Hawkerem a hrabětem z Malmesbury. Jednalo se o psa Malmesbury Tramp, popsaným Lornou, hraběnkou Howe jako jeden z kořenů moderního labradora.

Celkový vzhled: Silně stavěný, s krátkými bedry, velmi aktivní (což vylučuje nadměrnou hmotnost nebo robustnost); s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry, široký a silný v bedrech a pánevních končetinách.

Chování a temperament: Vyrovnaný, velmi obratný. Vynikající nos, jemná tlama; vášnivý milovník vody. Přizpůsobivý, oddaný společník. Inteligentní, horlivý a ovladatelný, se silnou snahou zavděčit se. Laskavé a přívětivé povahy, bez stopy agresivity nebo nepřiměřené plachosti.

Hlava
Lebeční partie
Mozkovna: široká. Jasně řezaná bez masitých lící.
Stop: vyjádřen.

Obličejová partie
Nosní houba: široká, nozdry dobře vyvinuté.
Tlama: silná, není špičatá.
Čelisti/zuby: čelisti střední délky, čelisti i zuby silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo.
Oči: středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou povahu; hnědé nebo oříškově hnědé.
Uši: nejsou velké ani těžké, visí a těsně přiléhají k hlavě, jsou posazeny poměrně daleko vzadu.
Krk: suchý, silný, mohutný, přecházející v dobře postavené plece.

Tělo:
Hřbet: rovná horní linie.
Bedra: široká, krátká, pevně svázaná a silná.
Hrudník: dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými „sudovitými“ žebry – tento dojem nesmí být způsoben nadměrnou hmotností.
Ocas: charakteristický znak, velmi silný u nasazení, postupně se zužující ke špičce, střední délky, bez praporců, ale je po celém obvodu pokrytý krátkou, silnou, hustou srstí, což budí dojem „kulatosti“ a tento vzhled je popisován jako „vydří“ ocas. Může být nesen vesele, ale neměl by se zatáčet nad hřbet.

Končetiny:

Hrudní končetiny
Celkový vzhled: přední nohy od loktů k zemi kolmé jak z předního, tak z bočního pohledu.
Plece: dlouhé a šikmo uložené.
Předloktí: se silnými kostmi, přímé.
Tlapky: kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty s dobře vyvinutými polštářky.

Pánevní končetiny
Celkový vzhled: dobře vyvinuté, záď směrem k ocasu neklesá.
Kolena: dobře zaúhlená.
Nárt (zadní nadprstí): Hlezna dobře hluboko postavená. Kravský postoj je vysoce nežádoucí.
Tlapky: kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty s dobře vyvinutými polštářky.

Pohyb: volný, pokrývající odpovídající prostor; přímý a rovnoběžný předních i zadních běhů.

Osrstění
Srst: charakteristický znak, krátká, hustá, bez zvlnění nebo praporců, na omak působí jako tvrdá; podsada odolná proti povětrnostním vlivům.
Barva: Jednotná černá, žlutá nebo játrová//čokoládová. Žlutá dosahuje od světle krémové po červenou liščí barvu. Povolena je malá bílá skrvna na hrudníku.

Velikost: Ideální výška v kohoutku:
Samci: 56 – 57 cm.
Samice: 54 – 56 cm.

Vady: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat tradiční práci.

Vylučující vady

Agresivita nebo nadměrná bojácnost.

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se jasně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: samci musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá do šourku.

Chovné podmínky v ČR

Pes i feny:

Výstavní ocenění:
nejméně dvě výstavy, z toho jedna vyššího typu, ocenění min. 2x VD*

Výkon - vlohy, zkoušky:
OVVR - Ověření vlohových vlastností retrieverů nebo lovecká zkouška, kde je přezkušováno přinášení

DKK: 0/0 až 2/2**

DLK: povinné, výsledek však nebude mít vliv na chovnost, výsledky budou pouze sledovány a evidovány

Kohoutková výška:
pes - ideální výška 56 - 57 cm
fena - ideální výška 54 - 56 cm

Chrup:
bude sledován pouze skus dle standartu a špičáky, ostatní chybějící zuby se budou počítat a evidovat, ale nebudou mít vliv na chovnost. Nadále platí, že neplnochrupý jedinec smí být kryt pouze jedincem plnochrupým

* Ocenění pro chovnost platí ode dne dovršení stáří jednoho roku

** DKK: 0/0 až 1/1 bez omezení , 0/2, ½, 2/2 musí být pářeni pouze jedinci negativními. Za negativní jsou považováni jedinci 0 – 1. st.

DKK mohou posuzovat pouze tito veterináři:
MVDr.Jiří Šebek, CSc.
MVDr. Milan Snášil, CSc.

Doporučené zdravotní testy u chovných jedinců:

pravidelně jednou ročně oftalmologické (oční) vyšetření (PRA/CAT/RD); zjišťuje se výskyt očních defektů, vyšetřeni by měli být oba rodiče, týká se i jedinců, kteří jsou geneticky prcd-PRA clear

genetický test na prcd – PRA (Progresivní atrofie sítnice) - aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako prcd – PRA clear/čistý

genetický test na EIC (Exercise induced collapse) - aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako EIC clear/čistý

genetický test na HNPK (Hereditary nasal parakeratosis) – aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako HNPK clear/čistý

genetický test na CNM (Centonukleární myopathie), totéž co HMLR (Hereditary myopathy of Labrador retrievers) - týká se zejména trialových linií, aspoň jeden z rodičů by měl být testován jako CNM clear/čistý

genetický test na SD – 2 (Skeletal dwarfismus) – týká se zejména trialových linií